Ze sbírek oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky bylo zpřístupněno 25 kodexů, které pocházejí z několika sevřenějších jazykových nebo provenienčních skupin. První tvoří středoevropské latinské rukopisy (z Čech, ale i Rakouska nebo Německa) z období 14. a 15. století. Obsahem rukopisů jsou převážně díla kazatelská (mezi autory najdeme např. Milíče z Kroměříže - sign. VI.D.3 nebo Jakuba z Voragine - VI.D.7) a různé spisy církevních otců, spisy právní zastupují Dekretály Pseudo-Isidora Mercatora a literaturu hagiografickou jeden z opisů Zlaté legendy. Ve dvou svazcích jsou zapsány jazykově německé texty: jde o Rechtssumme dominikána Bertolda, označovaného také jako Bertold z Freiburgu (XVI.C.41), a o sborník obsahující mj. Buch der Liebkosung Jana ze Středy (jde o překlad augustinovského díla Liber soliloquiorum). Větší skupinu představují jazykově české rukopisy 15. století. Jedná se převážně o texty právní a morálně naučné a meditativní, výjimkou je sborník zpěvů antifonáře a misálu o Svatém týdnu (XVII.F.3). Poslední skupina zahrnuje pět svazků uložených na signatuře XXIII. Jde o knihy dřívější pražské lobkowiczké knihovny a jejich většina byla ve středověku součástí knihovny premonstrátského kláštera ve Weissenau (např. komentář ke knize žalmů - XXIII.E.48; sborník kázání Gaufrida Babiona a dalších autorů - XXIII.E.21, v tomto kodexu je zapsán také neúplně dochovaný katalog knihovny ve Weissenau ze 13. století). Českého původu je sborník ustanovení cisterciáckého řádu, pořízený pro klášter v Pomuku (XXIII.E.25).
Ze sbírek známé latinské školy v Jáchymově byly v roce 2023 digitalizovány dva rukopisy. Starším z nich je sborník bohoslužebných písní (sign. LC 2), který sestavil a z velké části i opsal Nikolaus Herman, který na jáchymovské škole působil jako učitel. Kodex byl dokončen v roce 1558 a byl později rozšířen ještě o několik doplňků. Druhý rukopis (LC 77) vznikl v 18. století a obsahuje zápisy z výuky založené na Aristotelových dílech.
Letošní (2023) zdigitalizované knihy ze Slovanské knihovny pocházejí ze 17. až 19. stol. z oblastí dnešní Dalmácie a Ruska. Nejstarší je tisk básnického přepisu Žaltáře krále Davida z r. 1678 se 3 předmluvami vzdělance a duchovního Symeona Polockého (sign. T 8086). Z konce 18. stol. pochází rukopisný sborník básní a překladů starých chorvatských autorů ze sbírky ragusian Milana Rešetara (sign. T 4121). 19. stol. zastupuje rukopisný popis kláštera v bývalém Voskresensku (dnes Istra) v Moskevské oblasti (sign. T 4328) a opis života Petra I. od Petra Krekšina ze sbírky severoruských rukopisů A. Grigorjeva (sign. A 14).
Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2023 digitalizovala rukopis s částí německého překladu statut řeholních terciářek sv. Františka v Brně (sign. M II 166). Rukopis vznikl v roce 1519 a byl dedikován matce Martě, která byla členkou brněnské řádové komunity už od roku 1500, patřila tedy zřejmě po abatyši k sestrám, které měly právo rozhodovat o vnitřních otázkách kláštera.
Ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha bylo v roce 2023 zpřístupněno dalších 22 rukopisů, pocházejících z první poloviny 19. století a až na výjimky jazykově německých. Z obsahového hlediska jde o příručky k teorii vojenství, přehledy jednotek rakouské armády včetně dějin některých z nich, texty k válečným událostem a osobám vojevůdců, ale i o díla geografická a také o texty hudební (sign. IIR D 796, IIR F 1622) a dokumenty osobního charakteru, jakým je posudek Ludwiga von Benedek z roku 1843 (sign. IIR F 1621).
České farmaceutické muzeum v Kuksu (středisko Univerzity Karlovy v Praze - Farmaceutické fakulty v Hradci Králové) digitalizovalo v roce 2023 dva rukopisy. Starším z nich je opis díla Johanna Baptista Großschedela von Aicha Miracula chimici seu chrisosophiae pocházející ze 17. století (sign. HK-SR-5). Druhým je matrika Hlavního grémia lékárníků v Praze (sign. HGL, inv. č. 5, kn. 2), která obsahuje záznamy převážně z let 1823-1826 s doplňky z doby do konce 19. století; v první řadě jde o seznam lékáren a jejich majitelů nebo provozovatelů, dále o seznam lékárníků graduovaných na Karlo-Ferdinandově univerzitě.
Z fondů Muzea Jindřichohradecka bylo v roce 2023 zpřístupněno 10 rukopisů, převážně z poslední třetiny 18. a první třetiny 19. století. Většinou jde o jazykově české i německé modlitební knížky, výjimkami jsou pašije z let 1713-1714 (sign. Rk 148), nejspíše opis dvou tisků Václava Karla Holana Rovenského, a soubor mariánských a dalších písní z roku 1827 (sign. Rk 29).
Regionální muzeum v Teplicích v roce 2023 digitalizovalo kodex se zápisy z přednášek Jeronýma Besneckera (1678-1749), pozdějšího opata cisterciáckého kláštera v Oseku, které konal k Aristotelovým logickým spisům, dílu De anima a Metafyzice v letech 1709-1710 v arcibiskupském semináři v Praze (sign. Or II 24).
Z fondů Muzea a galerie v Prostějově byly v roce 2023 zpřístupněny dva novověké rukopisy. Starší z nich pochází z konce 17. století a obsahuje opisy úředních dokumentů z let 1623-1684 (sign. 1644). Nedlouho po svém vzniku byl jistě uložen v knihovně Ignáce Karla hraběte ze Šternberka a asi pro něj byl od počátku určen. Druhým digitalizovaným kodexem je modlitební knížka z konce 18. nebo začátku 19. století (sign. 393/154).
Ze sbírek Oblastního muzea a galerie v Mostě byly v roce 2023 digitalizovány čtyři svazky. Nejstarším z nich je soubor kázání z konce 15. století, podle zaměření některých textů napsaný nejspíše v Čechách ve františkánském prostředí (sign. 3/Ruk). Rukopis 25/Ruk sestavil v roce 1731 Antonín Hirschmann, kaplan v klášteře magdalenitek v Zahražanech, pro potřeby tamního konventu a obsahuje texty k některým obřadům. Z poslední třetiny 18. století pochází německy psaný soubor předpisů pro cvičení saského vojska z roku 1766 a zpráv o cvičeních z let 1752-1769 (sign. 120/Ruk). Nejmladší knihou je vzorník s nákresy hraček firmy Franz Köhler & Sohn z doby kolem roku 1870 (sign. 581/RK).
