Rukopis Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

První část rukopisů Národní knihovny ČR digitalizovaných v roce 2024 obsahuje 20 signatur, mezi nimiž jsou kromě kodexů jazykově latinských zastoupeny i německé (signatura XVI) a české (český překlad děl Albertana z Brescie - sign. XVII D 15; tzv. Nový zákon Kořečkův - sign. XVII D 30). Z obsahového hlediska jde o pestrý soubor kodexů, v němž jsou největší měrou zastoupeny rukopisy liturgické (cisterciácký sborník VI E 17, breviáře VI E 4a a VI E 4b) a kázání (VI E 6, VII B 13, VII C 16, VII D 4).

Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2024 digitalizovala rukopis M I 11, který pochází z první poloviny 15. století. Jeho obsahem je asketicko-mystický traktát Stimulus amoris, jehož znění je známo z několika redakcí a bylo přeloženo i do vernakulárních jazyků. Nejstarší německý překlad pochází ze 14. století a jedním ze tří známých kompletních exemplářů je právě olomoucký rukopis. Jeho vazba zdobená slepotiskem a kováními je také středověká a jako výlep předního přídeští slouží list s perokresbou Kristova zmrtvýchvstání.

Muzeum Jindřichohradecka v roce 2024 zpřístupnilo tematicky homogenní kolekci sedmi jazykově českých a německých modlitebních knížek z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. U jazykově německých kodexů jde o opisy hojně tištěných sbírek, které sestavil kněz řádu kapucínů Martin z Cochemu. Rukopisy jsou zčásti vyzdobeny kolorovanými kresbami s rostlinnými nebo architektonickými motivy, do některých byly také vevázány drobné rytiny.

Letošní zdigitalizované knihy ze Slovanské knihovny pocházejí ze 17. a 18. stol. z oblastí dnešní Dalmácie, východní Evropy a severního Ruska. Nejstarší je cyrilská rukopisná liturgická kniha pro dobu postní Tripěsnec neboli Triodion či Triod z r. 1608 pocházející z oblasti východní Evropy (sig. T 9774). Marginálie svědčí o tom, že se kniha původně nacházela na Zakarpatí, konkrétně v obci Velykyj Bereznyj. Následuje opis náboženské poémy Mandaljena pokornica (Magdaléna kajícnice) od chorvatského barokního klasika Ivana Buniče-Vučiče (1591–1658) z roku 1714 (sig. T 4161). Poslední je severoruský církevněslovanský rukopis ze sbírky A. D. Grigorjeva Pověst‘ ob Apollonii, korolě Tirskom (příběh o tyrském králi Apolloniovi) zřejmě z konce 18. století (sig. A 10).

Z fondů Regionálního muzea v Teplicích byly v roce 2024 digitalizovány tři novověké svazky. Nejstarší z nich (sign. MS 21) obsahuje diplomatická hlášení benátského vyslance v Mantově z části roku 1629. Rukopis R 2022/36 zaznamenává církevní obřady pro různé příležitosti a byl pořízen v první čtvrtině 18. století pro Benedikta Simona Littweriga, opata oseckého kláštera, generálního vikáře českých cisterciáckých klášterů a vizitátora. Do kodexu MS 29 si zaznamenával Franz Wenzel Tobisch své dojmy z cesty z Neapole do Teplic, již podnikl v letech 1819-1820 jako vychovatel Edmunda z Clary-Aldringenu.

Ze sbírek Hudebního oddělení Národní knihovny České republiky bylo v roce 2024 digitalizováno 37 dokumentů. Jejich většina pochází ze sbírky kantorského rodu Strachotů z Panenského Týnce, menší část z podobné kolekce rodu Hübnerů z Dlouhého Mostu. Opisy pocházejí převážně z poslední čtvrtiny 18. a první třetiny 19. století a mezi autory skladeb jsou zastoupeni např. František Xaver Brixi, Jan Křtitel Vaňhal, Vinzenz Maschek, Jiří Ignác Linek nebo Václav Pichl. Kromě partitur jsou mezi digitalizovanými dokumenty rovněž teoretické příručky a učebnice.

Husitské muzeum v Táboře zpřístupnilo jako svůj první rukopis sborník z první poloviny 15. století (sign. V-M 017), obsahující zejména části různých kazatelských sbírek Jakoubka ze Stříbra. Další krátký text zapsaný na začátku kodexu je spojován s osobou zvoleného biskupa táborské církve Mikuláše z Pelhřimova a spis De quadruplici sensu sacrae scripturae je někdy připisován Janu Husovi.

Městské muzeum a galerie Polička zpřístupnilo rozsáhlý sborník opisů evangelických tisků doprovázených církevními písněmi. Jednotlivá díla byla opsána v rozmezí let 1814-1817 a většinou jde o spisy a kázání protestantského kněze Havla Žalanského (Phaëthona), tištěné v druhém desetiletí 17. století.

Knihovna Národního muzea v roce 2024 zpřístupnila čtyři středověké rukopisy českého původu. Iluminované kodexy zastupuje dvojice misálů pražské diecéze, XVI B 12 asi z doby kolem roku 1330 a XIV A 1 ze začátku 15. století. Rukopis XVII E 2 z přelomu 14./15. století obsahuje cestopis Odorika z Pordenone a spis Viléma Duranda Rationale divinorum officiorum a XVIII A 40 z roku 1398 latinské znění Postily studentů pražské univerzity Konráda Waldhausera.

Královská kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovská knihovna pokračovala v digitalizaci skupinou 18 novověkých rukopisů ze signaturního oddělení DB II. Většina těchto svazků je českého původu z období od první poloviny 16. do začátku 19. století. Po obsahové stránce tvoří největší část právní texty a sborníky (DB II 9, DB II 10, DB II 11, DB II 13, DB II 15, DB II 16), s nimiž souvisí také český překlad Institutiones císaře Justiniána opsaný v roce 1562 (DB II 14). Významnou památkou české literatury počátku 17. století je Město duchovní jménem Rozkoš duše Václava Porcia Vodňanského (DB II 4). Dále jsou v digitalizovaných rukopisech zastoupeny např. zápisky z pražské univerzity, konkrétně z přednášek Bernarda Bolzana (DB II 19, DB II 20), modlitební knížky (DB II 22, DB II 23) nebo česká kázání (DB II 5, DB II 7).