Rukopisy a tisky Muzea Jindřichohradecka

Z fondů Severočeského muzea v Liberci byly zpřístupněny dva svazky obsahující kromě tištěných děl i rozsáhlé rukopisné doplňky. Obsahem staršího konvolutu inv. č. ST 1345 jsou tištěná kázání Bartoloměje Wagnera z roku 1607, k nimž byly na přídeštích a vevázaných listech v první čtvrtině 17. století doplněny koncepty kázání a další poznámky, převážně rukou Valentina Frümalda. Svazek inv. č. ST 702 obsahuje tištěné dějiny Frýdlantu a Liberce Jana Karla Rohna z roku 1763, k nimž byly na úvodních 50 stranách dopsány kronikářské zápisy, účetní záznamy a duchovní úvaha Karla Voigta z Chrastavy.

Městské muzeum a galerie Polička zpřístupnilo v roce 2020 starý tisk Martina z Cochemu Velká štěpná zahrada, vytištěný v Brně v letech 1751-1752 Václavem Lenhartem v tiskárně dědiců Jakuba Maxmiliána Svobody (sign. K 450). Toto konkrétní vydání opakovaně tištěného díla zatím nebylo v soupisech podchyceno.

Muzeum Jindřichohradecka digitalizovalo v roce 2020 15 novověkých rukopisů. Nejstarším z nich je neúplná modlitební knížka z roku 1541 (sign. RK 055). Většina ostatních pochází z 18. století a obsahuje jazykově české i německé modlitby, obvykle doprovázené jednoduchou výzdobou. Rukopis invitatoria s žalmy a písněmi ke svátku Narození Páně (sign. RK 050) je částečně notován. Obsahově se od ostatních rukopisů odlišuje soubor německých kuchařských a lékařských receptů (sign. RK 146), do něhož byly dále doplňovány údaje o titulech a cenách knih na přelomu 18./19. století.

Západočeské muzeum v Plzni v roce 2020 zpřístupnilo dva staré tisky. Pařížské vydání mší za zemřelé z roku 1682 (sign. 505 A 006) nese na vazbě zlacené heraldické supralibros opata cisterciáckého kláštera v Plasích Evžena Tyttla. Rovněž tisk 505 D 006 z roku 1670 je zajímavý svou dobovou vazbou, pořízenou pro papeže Klementa X.

Regionální muzeum v Teplicích digitalizovalo v roce 2020 čtyři novověké rukopisy. Nejstarším z nich je opis Obnoveného zřízení zemského a dalších souvisejících právních textů, který byl pořízen v roce 1670 a později patřil do knihovny cisterciáckého kláštera v Oseku. Z 18. století pochází sbírka kuchařských a lékařských receptů (MS 3), sborník písní určený pro Adalberta Schöpkeho (MS 47) a na přelomu 18./19. století vznikla pamětní kniha střeleckého bratrstva z Teplic (MS 94).

Knihovna Národního muzea zpřístupnila ze svých sbírek dalších pět středověkých rukopisů, které všechny pocházejí z knihovny augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem. Iluminovaný kodex s rozsáhlou zpovědní příručkou Astesana z Asti a dalšími díly pro užití při zpovědi (XVII A 4) vznikl v roce 1344 v Paříži, výklady Bernarda z Montemirato k papežským dekretálům a další právní texty (XVII A 16) byly opsány v první třetině 14. století, nejspíše v Bologni, a jihoevropského původu je asi rovněž výklad Gratiánova Dekretu od Guidona de Baysio z první poloviny 14. století (XVII A 1). Ve druhé polovině 14. století vznikl patristický homiliář (XVI A 7) a sborník s výklady biblických prologů a s provinciálními statuty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic z roku 1349 (XVI A 11).

Muzeum Brněnska v roce 2020 zpřístupnilo pět středověkých rukopisů z fondu knihovny benediktinského opatství v Rajhradě. Nejstarším z nich je pergamenový rukopis se životy světců z přelomu 13./14. století, nejspíše německého původu (R 582). Ostatní kodexy pocházejí z poslední čtvrtiny 14. století z území středověkého českého státu: dva obsahují převážně kázání (nejrozsáhlejší částí R 413 je postila Konráda Waldhausera, v R 379 jsou mj. zapsána kázání Antonia Azara z Parmy), jediné dílo R 408 představuje výklad evangelia sv. Lukáše od Mikuláše z Gorranu a R 381 obsahuje sumu o hříších a ctnostech Viléma Peyraulta.

Z fondů Oblastního muzea v Lounech byly zpřístupněny tři staré tisky a jeden rukopis. Nejstarším dokumentem je konvolut německých alchymistických tisků z doby kolem roku 1535, z nichž jeden byl vytištěn v Augsburgu a druhý ve Frankfurtu nad Mohanem. Jazykově německá je rovněž příručka o barvení látek z roku 1724. Poslední tisk je italský a věnuje se událostem roku 1685 spojeným s válkou mezi habsburskou monarchií a osmanskou říší. Rukopisný lékařský sborník pochází z přelomu 18. a 19. století a obsahuje převážně recepty, ale i popisy nemocí.

Ze sbírek Oblastního muzea a galerie v Mostě byly v roce 2020 zpřístupněny tři rukopisy. Nejstarší z nich (sign. 1/Ruk) pochází z poslední třetiny 14. století, obsahuje spis italského minority Servasancta z Faenzy Mariale a soubor kázání a ve středověku byl součástí knihovny cisterciáckého kláštera v Oseku. V druhém (sign. 201/Ruk) jsou zapsány záznamy cechu krejčích v Mostě z období let 1568-1828 a v posledním (sign. 26/Ruk) kronika české provincie řádu františkánů, kterou sestavil v roce 1741 Mathias Kollnberger.

Digitalizace rukopisů Královské kanonie premonstrátů na Strahově (Strahovské knihovny) pokračovala v roce 2020 dalšími 34 svazky, uloženými převážně pod signaturou DA III. Většina kodexů je českého původu a pochází z období od 15. do 19. století. Obsahem nejstaršího rukopisu (DA III 24), který opsal Matěj Čech z Týna nad Vltavou v letech 1442 a 1444, je zpovědní příručka Tomáše z Chobhamu a rozšířené teologické dílo Huga Ripelina ze Štrasburku Compendium theologicae veritatis. Z druhé třetiny 16. století pochází sborník latinských kázání Jana Mystopola s českými vsuvkami (DA III 16); kolem poloviny 18. století vznikly náčrtky kázání Antonína Jeronýma Dvořáka z Boru, doplněné o něco později anonymními koncepty kázání na Strahově (DA III 35) a kázání jsou zapsána také v konvolutu DA III 41, kde je autorem řady z nich strahovský premonstrát Bohumír Jan Dlabač. Významně jsou zastoupeny texty historiografické - autograf první části spisu Flori Austrio-Bohemici Jiřího Krugeria v DA III 15; soubor děl k dějinám kláštera v Kladrubech v DA III 14; výtahy z ročních zpráv jezuitských kolejí pro roky 1758-1763 v DA III 32 a DA III 33; výpisky k historii Litoměřic v DA III 38; opisy ze sbírky Tomáše Antonína Putzlachera v DA III 44 a DA III 48. V rukopisu DA III 36 je kromě pojednání o ženském premonstrátském klášteře v Dolních Kounicích zapsán výtah z cestopisu františkána Remedia Prutkého. Řada svazků obsahuje zápisy z přednášek: nejstarší pocházejí z vídeňské jezuitské koleje (DA III 5), většina se konala v 18. a 19. století zejména v pražském arcibiskupském semináři a na pražské univerzitě. Z dalších signatur byly zpřístupněny dva rukopisy z oblasti alchymie (DD V 34 a DG IV 40). První pochází z poslední čtvrtiny 16. století a obsahuje i popisy operací spojené se jménem Edwarda Kellyho.